Na Lysou s kamarády

Po minulé reportáži z mého sólo výletu, vám přináším druhou starou story, kterou jsem na disku našel. Je z roku 97 a odehrála se někdy po té sólové akci. Tentokrát jdu na Lysou s přáteli, ale zato v noci, mlze a dešti…

Nejprve dovolte oslavit mne, neboť jen má chorá hlava může zplodit takovýto nápad.

Inspiroval mne srpen. Ten je měsícem kdy je možno pozorovat na noční obloze nejvíce meteorů. Představa lehu v trávě a pozorování stovek krásných světelných efektů je mi blízká. Rozšířil jsem tuto svou ideu mezi své přátelé, které vlastním v počtu dvou kusů a tito ji přijali za svou. Nyní zbývalo určit kdy a kdo.

Jako místo pozorování byla vybrána jako obvykle Lysá Hora v Beskydech. Termín byl určen na sobotu 30. srpna 1997. Původní plán počítal s nástupem do hory zhruba v osm hodin večer. Na víkend ovšem předpověď věštila zimu a déšť. Dohodl jsem tedy s Bastym, že se uvidí až podle počasí.

Sobota byla velmi deštivá, sychravá, nevlídná, FUJ! Seděli jsme v čínské restauraci Zlatý Lev, kde máme známé číšníky a kuchaře. Blížila se devátá večerní a nálada byla výborná. Bylo mi líto mého projektu, který smutně stékal po sklech s dešťovými kapkami. Sem tam jsme vtipkovali o tom, jak je teď asi na Lysé a najednou došlo k zvláštnímu zlomu a začali jsme to brát vážně.

Pojedeme na Lysou, teď! Dobrý, takže já, Basty, Dominik, kdo dál. Basty odešel do kuchyně a přišel se zprávou, že půjde i Katka, Dominik začal zpracovávat Luďka, který nás obsluhoval. Luďa kladl tuhý odpor, ale nakonec byl zlomen.

Neblbněte, já mám zítra šichtu.
Nevadí, pojď s nama, bude sranda.
Já ještě nemám udělané součty.
My počkáme, bez tebe by to nemělo cenu…

Rozprchli jsme se do svých domovů pro výbavu. Ve 22:15 odvážel Basty Katku domů. Ta oznámila, že jde na diskotéku, sebrala ty nejhorší rifle a šla. My ostatní jsme čekali na Luďu až zavře restaurant. O půlnoci jsme vyrazili. Je docela kosa.

Pohleďme na osudy chrabré pětice dobrodruhů, kteří hledíce smrti tváří v tvář statečně rvou se s přírodou: Kde jsou? Hle, hvězda co ji Slunce zvou a kolem ní planety. A toť třetí z nich – Země. Pojďme blíž. Evropa, Morava, Beskydy… To jsou oni. Unáší je vůz značky Ford, o tom není pochyb, ovšem pochyby se zmocňují vypravěče má-li popsat barvu tohoto vozu. Zelená? Modrá? Či snad černá? Nazveme ji Tmavě ZelenoModrou.

Nahlížíme do vozu. Vpředu dva a vzadu tři. Věru špatně by se sedělo vpředu třem. Z přehrávače hrají sladké italské hity osmdesátých let, které v řidiči vyvolávají euforii a v některých jiných členech zase lehkou nevolnost.

Pojedeš na Dobrou.
Dobře, tak mě veď.
Dobře tak tady zahni doprava.
Ale já to znám doleva, jedem vlevo.
Hlavně, že jsi chtěl navádět.

Občas se někdo ze zadních otáčí a hrabe se v kufru v batozích. Automobil kličkuje, aby snad nepřejel žábu, protože řidič tvrdí, že by radši přejel člověka, než zvíře.Později již celá posádka svorně křičí pozor žába a je-li v dálce vidět něco, co by žábou mohlo byti, tají všichni dech.

A již parkují v temnotě pod horou. Mají dva batohy a kolem je tma. Jemně prší, teplota asi 14 stupňů, mlha. Pokus o pozorování meteorů končí neúspěchem. Stává-li se mlha neproniknutelnou asi tři metry nad vaší hlavou, věřte mi, hvězdy neuvidíte ani velmi velkým dalekohledem. Luďovi teprve až teď dochází, že jsme to mysleli vážně. Je docela kosa.

Stoupáme do hory, díky svému předchozímu výstupu, jsem považován za autoritu v otázce kudy cesta. Díky této pošetilosti mých kamarádů záhy bloudíme. Vracíme se zpět a nacházíme správnou cestu. Moje baterka zhasíná po deseti minutách. Měním baterky a ty zhasínají po minutách desíti. Ještě mám dvě sady, ale rozhodnu se šetřit. Co kdyby zhasla naše „hlavní“ svítilna?
Bastyho vodotěsný svítící obr je naší spásou.

Cesta vede překvapivě vzhůru a to tak, že dost. Nastává akce cibule, loupeme ze sebe vrstvy oblečení. Čabráme se v bahně a šlapem. Je docela kosa.

Elektrický ohradník. Takové ty dráty co mají za úkol kopat krávy. Kopáč kope příkop a elektrický ohradník kope krávy. Nabízím tuto atrakcí ostatním. Zkuste si to. Basty pokládá ruku na drát. Ono to kope v pravidelných intervalech. Nejdříve nic, chytá se důvěřivěji, pevněji. Jauvajs! Mává rukou a uskakuje. Fajn, pobavil. Je docela kosa.

Potkáváme známou ceduli „oblast výskytu chráněných šelem“ s obrázky medvěda, vlka a rysa. Občas zkoušíme zhasnout baterku a snažíme se něco vidět, vidíme nic. Luďa se evidentně neztotožnil s naším cílem a proklíná nás i sebe, že se nechal ukecat. Nutno přiznat, že jsme jej vytáhli přímo z práce, takže neměl ani čas se vybavit a převléct.

Sem tam (asi dvakrát) přestane na pět minut pršet. Pohrávám si s představou, co by se dělo, kdyby došla Bastyho baterka. Fantazie mi líčí pět maniaků lítajících po úbočí Lysé Hory za svitu zapalovačů, sirek a světýlek z digitálek.

Jsme asi dva kilometry od vrcholu. Kdyby bylo krásně, viděli bychom světýlko na vysílači na vrcholku. Je mlha a vidíme tak s bídou na tři metry.

Ticho! Slyšíte?!

Posloucháme divné bručení. Než se stačíme zaposlouchat, utichá to. Jo jasně mohla to být vzdálená bouřka, ale spíš to asi byl opravdu medvěd. Od této chvíle mě akce přestala bavit. Šednu v obličeji, vytahují nůž a stávám se upovídaným. Když už nemám co říci, zpívám. Odborníci doporučují medvěda nepřekvapit. Pokud vás uslyší ustoupí vám z cesty. Ten náš nám asi taky ustoupil. Je docela kosa.

Kilák a půl pod vrcholem začínají kaluže, tedy spíše jezírka. Richard má kanady a brodí se. My ostatní se snažíme obcházet jezírka okolními kalužemi. Docházíme k rozcestníku, kde se dozvídáme, že na vrchol je to už jenom kilometr. Ukazuji kde by byl vidět, kdyby bylo vidět. Katka musí být z diskotéky doma nejpozději v 5:30, tlačí nás čas. Jsou tři hodiny, otáčíme a jdeme dolů.

Richard předvádí stroboskop, háže si s baterkou. Samozřejmě mu spadne a zhasne. Za svitu mé baterky nouzovky provádíme opravu. Naštěstí se daří. Nepůjdeme potmě.

Přicházíme zpátky k ohradníku. Richard si chce zopakovat svou zkušenost s elektrony. Zapomíná ovšem, že teď je poněkud více mokrý než prvně. Elektřina ho srazí na kolena, mluví sprostě.

Přicházíme k autu, jedeme domů, spím.

3.9.1997

Vlastnosti: ,

Jedna odpověď to “Na Lysou s kamarády”

  1. výstup na lysou « hmmm… Says:

    […] Myšlenky, obrázky, nápady, názory, recenze, memy. « Mystical Ritual 2009 Na Lysou s kamarády […]

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s


%d bloggers like this: