Archive for Srpen, 2010

White Collar

31.8.2010

White collar crime jsou zločiny, které se dělají hlavou. Nepoužívá se při nich násilí. Zpronevěra, padělání, praní peněz, insider trading, krádež identity, uplácení… Většinou je páchají bílé límečky. Lidé co nepracují rukama. Jednotka FBI pro vyšetřování takových zločinů tím pádem nejsou drsní hoši v kuklách, ale matfyzáci s kravatami.

A vyšetřovaní jsou sofistikovaní absolventi Oxfordu s vytříbeným vkusem. V garáži mají Lamborghini a bydlí v opravdu velkých domech.

Jak vidíte obrazová kvalita seriálu je až kýčovitá. Často jsem si při sledování říkal, jestli zacházejí až tak daleko, že na scénu točenou na ulici v New Yorku pouštějí vlastní chodce oblečené do barev které by jim ladily s atmosférou scény. Každopádně velkou roli hraje samotný New York, fonty, hudba. To s těmi fonty je možná tím, že mám teď zvýšenou typografickou citlivost po shlédnutí filmu Helvetica.

Zvláštní mix mužského a ženského. Je to kriminálka, detektivka. V hlavní roli dva chlapi. Jeden z nich hezounek s vlnitým vlasem, druhý domácí typ, skvělý manžel, rovnej chlap. Žádná střelba, honičky, napětí. Nepříliš hluboké emoce. Stylově je to jako sex ve městě. Chic záběry New Yorku. Moderní, lehké, hip a trendy. Všichni jsou krásní, zdraví a chodí dobře oblékaní. Hlavní hrdina nepije, má skvělou ženu, žádné flashbacky na traumata z Vietnamu. Je to jako by to natočil chlap pro ženské, nebo ženská pro chlapy. I špína je tu čistá, jako v klipu Michaela Jacksona.

I záběry z bezpečnostních kamer byly jistě točeny pečlivě na kvalitní materiál. Bezpečnostní kamera, zadní schodiště poprvé! Klap! Lidé tu nekřičí, jen zvyšují hlasy.

Zní to plastikově a ploše, ale právě to z toho dělá skvělou oddychovku. Není to pohlcující, ale je to zajímavé. Nevtáhne mě to emočně. Nefandím hrdinům, nedojímají mě. Je to prostě jen zajímavé. Jak udělali tenhle podvod, jak dopadnou tohoto falšovatele.

(Den č. 012. Příspěvek č. 006.)

Hmmm tahle recenze vůbec nedrží pohromadě a končí do ztracena.

Reklamy

Bar Tab

30.8.2010

Další plugin pro firefox. Patřím k těm kdo mají ve zvyku naotevírat si při čtení článku odkazy na dalších záložkách „na později“. Jak známo ono později málokdy nastane a naotevírané taby zpomalují firefox. Hlavně jeho start. Řešením je Bar Tab.

Tento doplněk umožňuje určit které záložky se mají plně nahrát hned a které nahrát až po kliknutí na ně.

Po spuštění firefoxu mám tedy většinu záložek šedivých. Obsahují jen název příslušné stránky, ale samotná stránka se nenahraje, dokud na záložku nekliknu. Po startu tedy můj firefox natáhne jen asi pět stránek, které mám označené jako vždy nahrávat (nyx, gmail, google reader…), to trvá jen chvilku a zbytek záložek čeká na klik.

Plugin umí například i „unloadovat“ stránky po nějaké době nečinnosti, apod.

(Den č. 011. Příspěvek č. 005.)

Myslel jsem, že dnes sepíšu recenzi na white collar a vůbec se mi nechtělo. Horko těžko jsem zplodil alespoň to o tom pluginu.

Ale to přece musím dopsat. Ne, že zase postupně zašantročím poznámky, pak smažu i natípané fotky a z článku nebude nic. Musím z toho vyždímat alespoň něco jako byli ti transformers.

Adblock Plus

27.8.2010

Adblock Plus je plugin pro firefox. Umí z www stránek odstraňovat objekty. Třeba reklamy, ale nejen je.

Po jeho instalaci vám nabídne, že si stáhne předpřipravený seznam objektů, které je dobré blokovat. Já jsem si zvolil německý seznam. Ten nám byl asi nejblíž. K seznamu můžete doplňovat vlastní položky. Otravuje vás nějaký blikající banner? Pravý klik na něj a block image. Enter a banner je pryč. Otravná reklama ve flashi? Klik na její ouško a zvolit Blokovat. A při čtení nic blikacího a hrajícího neruší.

Blokovat lze jakýkoliv objekt na stránce. Obrázek, flash, ale i třeba konkrétní DIV, apod. K tomu se pak hodí další plugin Element hiding helper, který umožnuje označovat části stránky, které chcete skrýt, přímo myší.

A není vůbec špatný nápad přečíst si alespoň krátký popis co všechno umí adblock filtry.

(Den č. 008. Příspěvek č. 004.)

Bez spojleru: Transformers 2

26.8.2010

Oficiálně se to jmenuje Transformers: Revenge of the fallen. Pokračování filmu Transformers z roku 2007. Ještě vetší roboti. Ještě horší příběh.

Tento film doporučuji těm, kdo netrvají na příběhu a stačí jim efekty (počítám se mezi ně). Doporučuji si ho sehnat domů v HD rozlišení a nechodit do kina. V kině totiž nemůžete přetáčet části kde se mluví a nejsou tam roboti. A vydržet tyhle části bez přetáčení, to jsem nedokázal. V kině to ale zase dávají v 3D, což by u filmu založeného na efektech nemuselo být marné. Ale jak říkám, ty části mezi efekty… ach jo.

Ústředním bodem filmu jsou boje obrovských robotů. Vizuální žranice. Mech-porn. K tomu vangelisovské mohutné cválavé melodie. Zpomalené záběry, bullet time. Efekty, efekty, efekty. Teměř neustále je na plátně nějaký vrtulník. Nejdelší doba bez vrtulníku tak 5 minut. Když tam není vidět, je alespoň slyšet. Letadlové lodě, obří vznášedla, tanky, pyramidy, atomové ponorky, zeleně svítící magické předměty.

Z dějového hlediska přimíchejte kus teenagerovské romance. První den na střední škole. Vojenské chlapáctví. Trochu Indiana Jonese. Nechybí samořejmě role vtipného poplety typu Jar Jar z hvězdných válek. Tady ji hrají dvě auta. Dojemné scény truchlení nad tělem mrtvého robota, patos.

Film je natočený jako maximálně přístupný. Neuvidíte odhalené ňadro, neuslyšíte sprosté slovo. Lidem neteče krev.

Režie – Michael Bay,

Produkce – Steven Spielberg.

(Den č. 007. Příspěvek č. 003.)

kuchyňská pomůcka

21.8.2010

Můj přístup k vaření je vědecký. Teplota, čas, hmotnost. Chci přesně vědět co se během vaření děje. Zajímá mě co se děje s těstem když se mění z těstovité hmoty v piškot. Z toho plyne i má obliba následující pomůcky. Myslím, že by se mohla hodit i těm co to zas tak vědecky neberou.

Pomůckou je kombinované tepelně časové digitální zařízení.

Co se týká času, chová se to jako lepší kuchyňská minutka. Můžete si nastavit nějaký čas, ono to odpočítává a na konci to zapíská, že už máte vajíčka vytáhnout z vody. Umí to i přičítat, tedy fungovat jako stopky. A kromě toho ještě ukazovat čas. Takže minutka, stopky, hodiny.

Teplně to umí měřit teplotu. Teplotní sonda je na drátě, takže ji můžete zapíchnout do masa v troubě a zařízení nechat venku. Ukazuje to samozřejmě aktuální teplotu, ale navíc to umí ještě hlídat a pískat pokud teplota klesne pod nastavitelnou hodnotu, nebo to nastavitelnou hodnotu překročí. Například když ohřívám párky, dám na plotnu vodu, hodím tam teploměr a nastavím aby až voda bude mít 100 stupňů zapískal. Pak jdu vedle k počítači a neřeším vodu na plotně dokud se z kuchyně neozve pískot. Píská to mimochodem docela nahlas a dlouho. Když dělám steak, můžu si nastavit teplotu jakou má mít maso uprostřed podle toho zda rare, medium rare, atd…

Kupte si a docela to změní způsob vaření.

(Den č. 002. Příspěvek č. 002.)

Jak ukovat železnou košili

20.8.2010

Jelikož pořád nemůžu rozběhnout své psaní tak, jak bych chtěl, rozhodnul jsem se uplatnit na sebe fintu. Násilím si vytvořit zvyk. Zvyk napsat každý den nějaký text sem. Minimální doba pro vytvoření zvyku je prý zhruba měsíc. Já bych chtěl vydržet rok. Sem tam přestávka, takže řekněme 300 příspěvků. Pravidla jsou zhruba taková. Každý den sem něco napsat. Je jedno, že to bude hrozná kravina. Důležité je vytvořit zvyk psát. Kvalita se do jisté míry dostaví tím, že se postupně „vypíšu“. Jako úspěch se počítá i nějaká výraznější editace předchozího příspěvku. Předpokládám, že některé příspěvky budou úplně na sílu psané bez nadšení a bez něčeho zajímavého ke sdělení. Ale někdy se poštěstí, že budu mít co říct a k takovým tematům se možná budu chtít i vracet a doplňovat je a pilovat, takže to budu počítat jako úspěch také. Abych to nemohl moc ojebávat, dám si limit minimální délky nového příspěvku 100 slov. Tenhle jich má podle wordpressu 160.

(Den č. 001. Příspěvek č. 001.)