Archive for Září, 2011

Poznej sám sebe

26.9.2011

Minule jsem psal o tom, že jednou z podmínek pro správné rozhodování je znalost cíle. Ale když stojíte na rozcestí, nestačí jen vědět kam jdete, potřebujete vědět jak poznat, která z cest tam vede.

Delfská věštírna

γνῶθι σεαυτόν, gnōthi seauton, poznej sám sebe. Nápis, který prý byl nad jednou z bran Apolonova chrámu v Delfách. (Delfská věštírna)

Která z možných voleb povede k vaší spokojenosti, nebo alespoň sníží vaši nespokojenost, nebo ji alespoň nezvýší, nebo ji zvýší nejméně? :-) Abyste mohli odpovědět, musíte znát sami sebe. Musíte vědět co vás činí spokojenými. A opět, okolí se nás občas snaží přesvědčit, že spokojenými nás učiní auto, děti, peníze, dovolená, což mnohdy ano, ale ne každého a ne vždy. Stejně tak musíte vědět co vás činí nespokojenými abyste se tomu mohli vyhnout, nebo to ze svého života odstranit.  Musíte vědět co pro vás funguje a co ne.

Pro každého funguje něco jiného. Introvert se nabíjí o samotě a vyčerpává ve společnosti. Extrovert to má naopak. Lidé si často navzájem v dobré víře doporučují co jim funguje a neuvědomují si, že co funguje mě, nemusí fungovat tobě. Neexistují univerzální návody na štěstí pro každého. Kromě tohoto návodu. :-) K vaší osobní spokojenosti vedou vaše osobní cesty.

V některých počítačových hrách si na začátku volíte typ postavy, se kterou budete hrát. Chcete být bojovník, nebo kouzelník? Bojovník to umí s mečem, ale je bezbranný vůči kouzlům. Kouzelník to umí s magií, ale je bezbranný proti kopí. Chcete hrát raději silou, nebo lstí? Svůj život také hrajete s nějakou postavou. Se sebou. Víte jaké máte útočné číslo a kolik magických předmětů unesete? Podle toho se totiž bude lišit optimální způsob hry. Můžete se trápit pokud se snažíte hrát stylem bojovníka s postavou kouzelníka.

Když pro někoho vybírám dárek, musím ho znát, abych mohl vybrat takový dárek, který mu udělá radost. Štangle salámu je nevhodný dárek pro vegetariána. Láhev slivovice nepotěší abstinenta. A co když chci vybrat dárek pro sebe? Lidský život se skládá z vybírání. Každou chvíli dělám nějaké rozhodnutí, volím z více možností tu jednu pravou. Každá taková volba je příležitost nadělit si dárek, který mi udělá radost. Abych mohl zvolit správně musím vědět pro koho dárek vybírám, tedy znát sám sebe. Čím lépe se znám, tím častěji se mi daří vybírat tak, že mě výsledek potěší. Čím častěji jsem potěšen, tím spokojenější život žiji.

Představte si, že vymyslíte nový vědní obor. Sebezpyt a sebepis. Nauku o vás samých. Obor, ve kterém výzkumníci studují sami sebe. Základní nástroj výzkumníka? Pozorování. Pozor-ování, vyžaduje pozor-nost. Pozornost znamená dávat pozor. Ale ne pozor na to, abych nic nerozbil. Dávat pozor na to, co se děje. Při pozorování se ovšem vyplatí vědět na co se dívat. Proto si příště povíme o takzvané velké pětce. Pěti základních rysech lidské osobnosti.

Reklamy

Hlídej si spokojenost

22.9.2011

Lidský život je neustálé rozhodování. Kam pojedu na dovolenou a jestli vůbec pojedu. Co si dám k jídlu. Co si koupím. Co prodám. S kým se vyspím. S kým se pohádám. Výsledky takových rozhodnutí pak rozhodují o kvalitě mého života. Jak se dnes rozhodujeme, tak budeme zítra žít. Proto si dávám na své rozhodování pozor a bedlivě ho pozoruji. Za ta léta jsem přišel na některé užitečné věci.

Když se rozhoduji mezi více možnostmi musím znát cíl svého rozhodnutí. Musím vědět čeho chci svou volbou dosáhnout. Pak mohu z možností vybrat tu, která k mému cíli vede “nejlépe”. Reklama a obecněji celá společnost kolem nás se nám někdy snaží podsunout své cíle a tvářit se, že jsou to cíle naše. Máme už dokonce vštípená klíčová slova při kterých vypínáme mozek a automaticky je považujeme za žádoucí. Rychlejší, levnější, jemnější, silnější, sladší, zdarma… Je to rychlejší? No tak to chci. Ale jde mi opravdu o rychlost? Je to opravdu hodnota, kterou chci já? Sušenky Disko, ještě krémovější! Až do této chvíle jsem netušil, že usiluji o jakousi krémovitost a že by měla být co největší.

Naučil jsem se při rozhodování používat univerzální otázku, která alespoň zpočátku odhalila spoustu mých “falešných cílů”, cílů, které nebyly moje. A odhaluje je dodnes. Otázka zní: Udělá mě to spokojenějším?

Myslím si, že každý z nás usiluje o spokojenost. To je ten cíl, který je za vším co děláme. Člověk se snaží minimalizovat svou nespokojenost a maximalizovat spokojenost. Naše volby mohou usilovat o odstranění bolesti a nepohodlí tedy dostat se z mínusu na nulu. Nebo také můžeme usilovat o radost a štěstí, tedy dostat se z nuly do plusu. Obojímu říkám usilovat o spokojenost.

O spokojenost usiluje i člověk, který sám sobě ubližuje. Akorát, že jeho mysl je nastavena tak, že si na nějaké úrovni myslí, že tím ubližováním dosáhne štěstí. Pravděpodobně se snaží vyhnout nějaké ne-spokojenosti, ale způsob, který si k tomu zvolil je poškozující. Když budu tvrdit, že si to ani ten samotný člověk nemusí uvědomovat, vznikne z toho nevyvratitelné tvrzení. :-).

Člověk, který na první pohled obětuje své štěstí pro druhé to možná dělá proto, že kdyby se neobětoval, byl by ne-šťastný. Má v sobě výchovou dáno, že jeho vlastní štěstí je svázáno se štěstím ostatních. Ale zpět k univerzální otázce a jejímu použití.

Falešné cíle do nás nejen programují reklamy a společnost, ale zůstávají v nás i z našich předchozích životních období ve kterých to byly cíle ne-falešné.

V dobách mládí vám pravděpodobně přináší radost pařit do rána. Jak člověk stárne může zjistit, že už ho to nějak nebaví. Z původních “správných” cílů se staly cíle falešné. Dávat pozor, co mi přináší a co naopak nepřináší spokojenost umožňuje včas odhalit činnosti, které už se přežily a ke spokojenosti nepřispívají. “Pařby = radost” máme po těch letech tak zažráno do hlavy, že nad tím vůbec nepřemýšlíme a paříme a paříme a trvá dlouho, než si všimneme, že už to není ono. Ptát se po spokojenosti zní samozřejmě a triviálně, ale podle toho, co vidím kolem sebe, ne každý to dělá.