Hlídej si spokojenost

Lidský život je neustálé rozhodování. Kam pojedu na dovolenou a jestli vůbec pojedu. Co si dám k jídlu. Co si koupím. Co prodám. S kým se vyspím. S kým se pohádám. Výsledky takových rozhodnutí pak rozhodují o kvalitě mého života. Jak se dnes rozhodujeme, tak budeme zítra žít. Proto si dávám na své rozhodování pozor a bedlivě ho pozoruji. Za ta léta jsem přišel na některé užitečné věci.

Když se rozhoduji mezi více možnostmi musím znát cíl svého rozhodnutí. Musím vědět čeho chci svou volbou dosáhnout. Pak mohu z možností vybrat tu, která k mému cíli vede “nejlépe”. Reklama a obecněji celá společnost kolem nás se nám někdy snaží podsunout své cíle a tvářit se, že jsou to cíle naše. Máme už dokonce vštípená klíčová slova při kterých vypínáme mozek a automaticky je považujeme za žádoucí. Rychlejší, levnější, jemnější, silnější, sladší, zdarma… Je to rychlejší? No tak to chci. Ale jde mi opravdu o rychlost? Je to opravdu hodnota, kterou chci já? Sušenky Disko, ještě krémovější! Až do této chvíle jsem netušil, že usiluji o jakousi krémovitost a že by měla být co největší.

Naučil jsem se při rozhodování používat univerzální otázku, která alespoň zpočátku odhalila spoustu mých “falešných cílů”, cílů, které nebyly moje. A odhaluje je dodnes. Otázka zní: Udělá mě to spokojenějším?

Myslím si, že každý z nás usiluje o spokojenost. To je ten cíl, který je za vším co děláme. Člověk se snaží minimalizovat svou nespokojenost a maximalizovat spokojenost. Naše volby mohou usilovat o odstranění bolesti a nepohodlí tedy dostat se z mínusu na nulu. Nebo také můžeme usilovat o radost a štěstí, tedy dostat se z nuly do plusu. Obojímu říkám usilovat o spokojenost.

O spokojenost usiluje i člověk, který sám sobě ubližuje. Akorát, že jeho mysl je nastavena tak, že si na nějaké úrovni myslí, že tím ubližováním dosáhne štěstí. Pravděpodobně se snaží vyhnout nějaké ne-spokojenosti, ale způsob, který si k tomu zvolil je poškozující. Když budu tvrdit, že si to ani ten samotný člověk nemusí uvědomovat, vznikne z toho nevyvratitelné tvrzení. :-).

Člověk, který na první pohled obětuje své štěstí pro druhé to možná dělá proto, že kdyby se neobětoval, byl by ne-šťastný. Má v sobě výchovou dáno, že jeho vlastní štěstí je svázáno se štěstím ostatních. Ale zpět k univerzální otázce a jejímu použití.

Falešné cíle do nás nejen programují reklamy a společnost, ale zůstávají v nás i z našich předchozích životních období ve kterých to byly cíle ne-falešné.

V dobách mládí vám pravděpodobně přináší radost pařit do rána. Jak člověk stárne může zjistit, že už ho to nějak nebaví. Z původních “správných” cílů se staly cíle falešné. Dávat pozor, co mi přináší a co naopak nepřináší spokojenost umožňuje včas odhalit činnosti, které už se přežily a ke spokojenosti nepřispívají. “Pařby = radost” máme po těch letech tak zažráno do hlavy, že nad tím vůbec nepřemýšlíme a paříme a paříme a trvá dlouho, než si všimneme, že už to není ono. Ptát se po spokojenosti zní samozřejmě a triviálně, ale podle toho, co vidím kolem sebe, ne každý to dělá.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s


%d bloggers like this: