Archive for Únor, 2012

Promýšlet se životem

29.2.2012

To se tak jednou v komentářích pod nějakým příspěvkem na fejsbůku došlo až k větám typu:

… skutečný život je možný jedině ve svém skutečném Já před kterým není možné uniknout, neboť skutečné Já je podstatou našeho bytí.

Až to někdo z přihlížejících nevydržel a přispěl:

 To jsou všechno jen zbytečný řeči, panebože…jen žijte a neřešte ….

… a mě došlo, že pro mě, je obsahem toho „žijte“, právě to „řešte“. Že svůj život promýšlím. Tak jak ho třeba jiní projídají, projíždějí, prosexovávají, propracovávají, pro-starávají se o rodinu.

Možná má každý nějakou činnost, nebo více činností, kterými svůj život měří. Někdo kolik toho najezdil autem. Když řídí, tak žije. Někdo sexem. Někdo má život plný jídla a tráví dny těšením se na další jídlo a radováním se ze vzpomínek na to předchozí.

Čtenář se životem pročítá. Jiný si chce život odpracovat. Baví ho to a jen to považuje za žití, které se počítá.

No a mě baví promýšlet věci.

Baví mě ten proces. Baví mě to už během přemýšlení. Je jedno jestli vymyslím kravinu, nebo nic. Baví mě pozorovat jak přemýšlím. Myslím, že to dostatečně naplňuje skutkovou podstatu onoho výše zmíněného neřešte, ale pro mě jsou život a řešení, téměř synonyma. A jsem spokojen, že žiju svůj život skrz přemýšlení. Je to koníček, který mám vždy sebou a po ruce.  Samozřejmě se to nesmí zvrhnout v posedlost a taky zatím pořád nechápu co se myslí tím:

… skutečný život je možný jedině ve svém skutečném Já před kterým není možné uniknout, neboť skutečné Já je podstatou našeho bytí.

Nebo mě spíše napadá příliš mnoho významů takové věty ale nemám z toho takové potěšení jako když je věta pěkně vypracovaná, jednoznačná, když zvoní přesností. Věta, která je jako Smrťova kosa. Když je opravdu ticho, slyšíte šum, jak se na jejím vykřičníku třídí náhodně vzniklé kvantové jedničky a nuly.

Vidíte, už to zase dělám. Zase se pozoruju jak přemýšlím.

Reklamy

Randy Paush, poslední přednáška

22.2.2012

Randolph Frederick „Randy“ Pausch byl profesorem počítačových věd na Carnegie Mellon University. V září roku 2006 se dozvěděl, že má rakovinu a o rok později přednesl svou slavnou poslední přednášku, která se stala internetovým hitem. Líčí v ní různé příhody ze svého života kdy kreativně překonával překážky a plnil si své sny, často poněkud neortodoxními způsoby. Hodně byl zapojen do různých projektů virtuálních realit. Spolupracoval na atrakcích v DisneyWorldu. Je to taková feelgood přednáška. Slz se nebojte. Tohle se v patosu nepatlá a je to plné vtipu. Má to 1h 16min a je to anglicky.