Posts Tagged ‘Film’

Ideální seriál

29.5.2010

Tak nám zařízli FlashForward. To mi dělají pořád. Vypadá to, že pokud chcete předpovědět které seriály budou předčasně ukončeny, zeptejte se mě na co se dívám. FlashForward, Day Break, Firefly, Dollhouse… Jsem prostě se svými požadavky mimo vkus většiny populace. Asi.

Jak by měl vypadat můj ideální seriál? Začnu negativně. Tím, jak by vypadat neměl.

Tak hlavně by neměl stavět na emocích. Telenovely, mýdlová opera. Nezajímá mě jak hlavní hrdina bojuje se svou alkoholovou závislostí, jak překonává trauma z rozvodu, smrti dítěte, nevěru. Nezajímá mě koho nešťastně miluje. Jestli je to zamindrákovaný hysterik, nechci ho ve svém seriálu vidět. Zajímá mě myšlení, ne cítění. Nechci být dojímán, rozplakáván, rozesmutňován, nechci být lekán, děšen, rozněžnován. Jediné co připouštím z oblastí emocí je, že mohu být rozesmíván. Nezajímá mě hluboký ponor do psychologie postav. Nezajímá mě jak tvůrci dokážou zobrazovat katarze, utrpení, vztek, zuřivost, zoufalství… Nechci scénky kterým říkám oduševnění hlavního hrdiny, kdy sledujeme jak miluje svou dcerku, vlast, národ… To je hlavní negativum, které mi kazí požitek ze všech seriálů, které jsem dosud viděl. Natočte mi seriál bez těchto emocí a vše ostatní už jsou drobnosti.

Vybavuji si dvě postavy, které mají ve scénáři práci s emocemi a přesto mi většinou nevadí. Kaylee z Firefly a Abby z NCIS.

Chci dějové zvraty, záhady. Chci vidět inteligentní postavy, které používají hlavu, ne srdce. Chci se dozvědět zajímavosti z oboru o kterém vypráví seriál. Jestliže tvůrci děj zamotají, chci aby ho nakonec také rozmotali. Při zamotávání nesmí překročit svou schopnost věrohodně vysvětlit děj. Scénáristé musí dodržovat pravidla. Jestli je hlavní hrdina upír a zazní, že nesmí na světlo, tak nesmí na světlo. Nechci Deus Ex Machina. Nehodlám tolerovat, když v posledním díle je vysvětlení všech neuvěřitelností, že se mu to všechno zdálo, nebo že je duch, apod. Leda pokud o tomto tématu je celý ten seriál.

Chci co nejvíc reálnosti. Auta po nárazech nevybuchují. Lidé po zásahu z ruční zbraně neodlétají vzad. Počítače mají svá omezení, žádné vylepšování fotek pořízených satelitem z beztvaré skvrny na ostré HD foto. Pokud hrdina za běhu střílí z pistole trefí se leda velmi šťastnou náhodou. Vyjjímkou je pokud je robot, nebo má mozkový implantát.

Budu potěšen exotickými lokacemi. Hong-Kong, Tokio, Londýn, New York, Ruský důl na zlato. Budu rád, když se podívám do reálných míst, kam se asi běžně nedostanu.

Nechci příliš krve a nechutností. Nechci dokonce ani záběry jak se injekční jehla noří do loketní jamky. Nechci pitvy a mučení. Nechci být lekán. Žádné vyskakování příšer ze skříně po předchozím budování napětí.

Chci přemýšlet, ne brečet. Chci inteligentní seriál pro muže.

Natočíte mi to někdo?

Reklamy

Avatar – recenze

26.12.2009

Povím vám co vás čeká, když půjdete na Avatara. Čeká vás především vizuální hostina. Skoro tři hodiny (162 minut) obrazového obžerství. Uvidíte věci nevídané. Tvůrci pro vás stvořili celý nový svět. Husté pralesy plné neznámé vegetace a podivných zvířat. Obrovité stromy, fosofreskující bažiny plné hmyzu. Vysocí humanoidní domorodci. To jsou kulisy a zároveň hlavní aktéři filmu. Kašlete na příběh, u tohoto filmu není podstatné co se stane, ale kde se to stane. Prostředí, kulisy, to je to oč tu běží. Dech beroucí záběry na stále další scenérie, padající vodopády, hřímající hudba.

Další ingrediencí jsou bitvy. Když je to ve velkém je to bitva, že jo? A v tomto filmu je všechno ve velkém. Jak to chcete rejžo? Ohromující! Píše se rok 2154, ale nečekejte lasery. Tady se používají kulomety, rakety, ohromné výbuchy, tlakové vlny. Létající stroje ověšené výzbrojí. Ohromní mechové. Roboti kopírující pohyby člověka, který sedí uvnitř. Velké, hlasité, zábavné.

Uprostřed toho pobíhají humanoidní mimozemšťané vytvoření tou nejdokonaljší počítačovou animací kterou jsem kdy viděl.  Motion capture dovedeno zase o kus dál.

Oblečete herce do zvláštního oblečku, necháte ho ve studiu provádět pohyby, které potřebujete, natočíte to a počítač podle natočeného záznamu vygeneruje přesně stejně se pohybující mimozemšťany. Jenomže tentokrát jde nejen o pohyb, tentokrát se řeší i výrazy tváře. Na tváře herců se namalují puntíky a nasadí se jim zvláštní helma s kamerou, která snímá jejich tvář. Počítač podle polohy oněch puntíků animuje výrazy ve tvářích mimozemšťanů. Celé je to velmi technické, ale věřte mi, že po pár minutách zapomenete, že se díváte na neexistující počítačové modely. Tihle ufoni jsou prostě věrohodně živí. Zároveň jsou dostatečně lidští abyste s nimi mohli cítit. Abyste se s nimi mohli radovat i smutnit. Zatím ještě pořád potřebujete herce aby předvedl pohyb a udělal ksicht, ale už ho nemusíte ukázat, můžete jej nahradit čímkoliv si přejete co bude dělat pohyby a ksichty podle něj.

Samotný příběh nebudu rozebírat abych vám nezkazil případná překvapení. Povím vám, co tu nenajdete. Nenajdete tu nějaké hluboké myšlenky, psychologické rozbory a flashbacky do dětství hrdinů ozřejmující jejich konání. Tohle je lineární příběh. Nic ohromujícího. Vše funguje, odsýpá a drží pohromadě po celé ty tři hodiny. Je to napínavé, dojímavé, zamilované, akční a aktuální. To bohatě stačí.

James Cameron to má pry vymyšlené jako trilogii i když další dva scénáře ještě nejsou napsány, takže možná ještě uvidíme další pokusy.

Pokud máte možnost, zajděte si na 3D verzi, ale o nic podstatného nepřijdete když se podíváte na verzi placatou.

Český trailer v HD